Denní chléb

Galerie Kontext 27 03 — 04 05
Vernisáž — 26 03 2024

Výstavní projekt Lenky Tyrpeklové Denní chléb (aneb pohádky z vězení) přibližuje prostředí věznic v Česku a nechává nás nahlédnout do života vězenkyň. 

Hlavním symbolem, který prochází celou výstavou, je chléb. Chléb nahrazující tváře žen je jejich anonymizovaným zástupcem. Skutečné obličeje vězenkyň během pobytu za mřížemi zmizely, každá z nich se ocitá nejen bez své tváře, ale i bez vlastní osobnosti. 

Série videí Denní chléb zaznamenává reálné absurdní situace představující denní rutinu chlebů, respektive žen ve vězení, které jsou ale převedené do nutné stylizace. Jsme tak svědky mnohdy bizarních okamžiků, působících až smyšleně a kontrastujících se scénami, které evokují dojem běžného života. Ženy usínají u televize, baví se o ingrediencích do bramborového salátu, aby pak skládaly dětské puzzle Medvídka Pú za hudby bratří Nedvědů.

Charakter jednotlivých videí je koncipován jako epický příběh v bezčasí a je podpořen poutavým vypravěčem. Závažné situace v místech působí odlehčeně, rádoby vesele, avšak ve své podstatě jsou protkány smutkem a beznadějí a v divákovi tak vzbuzují pocity tíživosti a nejistoty.

Lenka Tyrpeklová ve své tvorbě dlouhodobě upozorňuje na slabiny a nefunkčnost českého vězeňského systému, zabývá se širšími společenskými příčinami i důsledky trestání. Primární sondu do této problematiky započala v roce 2017, a to v prostředí Věznice Plzeň Bory, ale následně i ve Věznici Bělušice. Společenskokritické a aktivistické směřování samotného uměleckého výzkumu pak přenáší nejen do galerijního prostředí, ale i mimo uměleckou tvorbu, a to jak formou vzdělávacích programů ve Věznici Bělušice se zaměřením na výuku výtvarného umění, která pozitivně ovlivňuje postoje a chování vězňů, tak i otevřením diskuse o budoucí reformě vězeňského systému.

Výstava v Galerii TIC navazuje na rozsáhlý projekt DNO DEN, který se věnoval českému vězeňskému systému, jeho nefunkčnosti. Recidivita v Česku je jedna z nejvyšších v Evropské unii a do vězení se tu vrací téměř tři čtvrtiny vězněných. Zůstává otázka nakolik je účinná ona nápravná a reintegrační funkce, kterou by měla tato zařízení naplňovat, a kdy dojde na skutečné lámání chleba v přístupu ke společenským nerovnostem a determinacím.